Bylo kolem Vánoc. Mrzlo až to praštělo. Ministranti hrávali hokej a ráno chodili na roráty, keré byly eště o hodinu dřív než normální mša.
Byla neděla a ministranti sa scházali v druhé sakristii u sv. Matrina. Byli spokojení a docházali s dobrů náladů už proto, že nemuseli jít do školy. Jeden ministrant byl toho dne mimořádně velice dobře naladěn. Jmenovat ho nebudu, protože on estli bude číst tyto řádky, pozná sa sám. Když přišel do sakristie, byl samá sranda. Vtipkoval, každého požduchoval, nevydržál chvílu na místě. Do sakristie chodili také staří zasloužilí ministranti, pro nás mladých už skoro strýcé. Co ministranta vtipálka nenapadlo? Vzál si lepačku na muchy co visela na zdi a tů potom mezi dveřma zhazovál přicházejícím ministrantom čepice a klobůky na zem. Nekeří to vzali s humorem a ukazovali mu enom na hlavu ťuk-ťuk. Ale jeden, kerý když si uvědomíl co sa stalo, tak skočíl a dál mu takovů po čuni, až mu lepačka uletěla.
To ale konec zdaleka nebýl. Stúpl si k vypínaču a jak nekdo otevřel dveřa, tak zhasl a řelk: “Co napsal Jirásek?”, potom řekl “Temno” a rožl. A tak sa spokojeně bavil až do chvíle, kdy sa otevřely dveřa a on zhasl a bylo to nejaké divné, až sa skoro bál vzpomnět Jiráska. Ale nakonec to řekl a rožl. Ve dveřách stál p. Pres, kerý mu hned uštědříl druhů facku.
K oltáři nešél, a protože byla neděla, byl určený nachystat rozžhavené dřevěné uhlí do kadidelnice. Času bylo dost a tak si škrkál sirky a dělal různé zábavné pokusy. Špekulovál, estli kdyby vyšél před kostel s rozžatů svíců, estli by zastavovaly auta. Tak to šel vyzkůšat. Stůpl si na silnicu a mával. Nikdo si ho nevšímál a auta jela dál. Až na jedno. Zastavil nejaký chlap, vylezl z auta a řekl: “Co tady blázníš?” Zhasl mu svíčku a dal mu pořádnů po čuni. “Myslím, že už mám dost,” řekl si a šél zpátky do sakristie připravit uhlí.
Šak už byl nejvyšší čas. Zapálil uhlí, dal do kotlíku, ten nasadil na hák a začal točit kolem hlavy, aby sa uhlí rozžhavilo. A v tom ho napadlo: “Co kdybych zkusil osmicu! Tak přeca točí starší zkušení ministranti. Také sa to musím naučit! Hlavně nesmím zastavit kotlík nad hlavů!! ” A tak co sa mělo stat, stalo sa. Kotlík sa mu zastavil přímo nad hlavů, uhlí letělo po celé místnosti a kotlík byl prázdný. To už si proň došél největší a nejstarší ministrant. Jak to viďél, řekl: “To jsem si mohl myslet,” a dál mu po čuni.“ Seber sa a běž dom! Nebo jak ťa tu chytím po mši, tak dostaneš další,” pohrozil mu nejstarší ministrant. “To už by bylo po páté,” pomyslel si. “To neschytám negdy ani za týden.” Tak radši šél.
Nejstarší ministrant rychle posbíral rozpálené uhlí a nesl ho k oltáři. Už ale bylo pozdě. Takže tenkrát nedělní mša svatá byla bez vykuřování.
Šak už byl nejvyšší čas. Zapálil uhlí, dal do kotlíku, ten nasadil na hák a začal točit kolem hlavy, aby sa uhlí rozžhavilo. A v tom ho napadlo: “Co kdybych zkusil osmicu! Tak přeca točí starší zkušení ministranti. Také sa to musím naučit! Hlavně nesmím zastavit kotlík nad hlavů!! ” A tak co sa mělo stat, stalo sa. Kotlík sa mu zastavil přímo nad hlavů, uhlí letělo po celé místnosti a kotlík byl prázdný. To už si proň došél největší a nejstarší ministrant. Jak to viďél, řekl: “To jsem si mohl myslet,” a dál mu po čuni.“ Seber sa a běž dom! Nebo jak ťa tu chytím po mši, tak dostaneš další,” pohrozil mu nejstarší ministrant. “To už by bylo po páté,” pomyslel si. “To neschytám negdy ani za týden.” Tak radši šél.
Nejstarší ministrant rychle posbíral rozpálené uhlí a nesl ho k oltáři. Už ale bylo pozdě. Takže tenkrát nedělní mša svatá byla bez vykuřování.