Sirky

Bylo krásné letní odpoledne. Všude teplo a hlavně sucho.
Chlapci sa hráli na hromadě písku před barákem. Převážali písek v malých autíčkách z jedné strany hromady na druhú. Když tu najednú řekl Ladík: “Brácho, tak už toho bylo dost. My tady makáme od oběda zadarmo, a přesto mě to nenaplňuje žádnú radosťú. Mamince se někde šikla řeč a my sa možeme věnovat třeba pokusům.“ Petřík s tím samozřejmě radostně souhlasil. Rozšlápl autíčko a šel za mnú.
Aby sa mohly dělat pokusy, sú zapotřebí především sirky. Kde byly sirky, sme věděli. A tak nebyl problém si je opatřit. Když sme drželi sirky v rukách, tak sme sa konečně cítili jako borci, keří o nečem rozhodnú. “Zapalme tu hrušku, stejně nejsou dobré.”, řekl Petřík a šli jsme na to. Jenomže nebylo to tak jednoduché, i když jsme vyškrtali celou krabičku sirek, hruška stále nehořela. „Na to sa musí jít jináč,“ řekl Ladík a šel si pro nové sirky a hlavně noviny. Když sa vrátil, Petřík spokojeným kývnutím hlavy uznal, že mu to myslí. A bylo to schválené!
Ladík první sirkou zapálil noviny, keré sa hned rozhořely a začaly pálit. Proto je Ladík odhodil k sousedovému plaňkovému plotu. Ten samozřejmě chytl hned a začal hořet. To sme vlastně chtěli, ale co teď. Nejlepší bude asi utéct. Dým z hořícího plotu sa nesl přímo k súsedom do dvora. Ti to hned ucítili a vyběhli ven, kde uviděli, že jim hoří plot.
Hasiči sa nevolali. Stačilo několik kýblů a bylo po požáru. Začalo vyšetřování. To bylo jednoduché. My sme sa s Petříkem přiznali. Dostali sme nakládačku a Ladík dostal zákaz brát sirky do ruky a ten platí eště dnes, protože nebyl nikdy odvolán…